Úvod: Komunismus, cestování a turismus – historická křižovatka
Cestování a turismus jsou dnes neoddělitelnou součástí české kultury i hospodářství, ale málokdo si uvědomuje, jak zásadně tyto oblasti ovlivnil komunistický režim v Československu mezi lety 1948 a 1989. Komunismus zcela změnil tvář cestování: omezil možnosti, přetvořil motivace a vybudoval specifickou infrastrukturu, jejíž stopy jsou patrné dodnes. Tento článek nabízí podrobný pohled na to, jak komunistická éra formovala české cestování a turismus, proč byla dovolená u Máchova jezera symbolem doby, jak vznikaly ROH rekreace a proč se Praha stala turistickou destinací pro návštěvníky z východního bloku. Zaměříme se také na to, jaká byla čísla tehdejšího cestovního ruchu a jaké změny nastaly po roce 1989.
Státní kontrola pohybu: Omezené možnosti a motivace cestovat
Za komunismu nebylo cestování otázkou osobní svobody, ale státní politiky. Komunistický režim považoval volný pohyb osob za potenciální riziko, a proto byl odjezd do zahraničí přísně regulován. V 70. a 80. letech potřeboval občan k vycestování na Západ zvláštní výjezdní doložku a devizový příslib, což získali jen vybraní jednotlivci. Podle údajů Českého statistického úřadu získalo v roce 1988 výjezdní doložku do kapitalistických zemí pouze 180 000 občanů z tehdejších 15,5 milionu obyvatel Československa, tedy jen asi 1,2 % populace.
Naopak cesty do zemí východního bloku (SSSR, Maďarsko, NDR, Polsko, Bulharsko, Rumunsko) byly výrazně jednodušší, ale i zde platila omezení. Hlavní motivací k cestám byla návštěva příbuzných, pracovní cesty, státem organizované zájezdy nebo rekreace. Individuální turistika nebyla podporována, v některých případech byla dokonce považována za podezřelou.
Rekreační zařízení a ROH: Masová dovolená pro každého
Komunistický režim přinesl i nový fenomén – organizované rekreace prostřednictvím odborové organizace ROH (Revoluční odborové hnutí). Právě ROH sehrálo klíčovou roli v rozvoji domácího turismu. Každý zaměstnanec měl právo na tzv. „odpočinkový poukaz“ a mohl za zvýhodněnou cenu vyrazit do některého z tisíců rekreačních zařízení po celém Československu.
ROH spravovalo na vrcholu své existence více než 1 200 rekreačních středisek a každoročně organizovalo přes 1,5 milionu pobytů. Typickými destinacemi byly Lipno, Orlík, Krkonoše nebo Máchovo jezero. Významnou roli sehrály i podnikové chaty, které budovaly velké továrny a podniky pro své zaměstnance. Výjezd na „rekreaci“ byl považován nejen za odměnu, ale i za součást „péče o pracujícího člověka“.
Turistika pro propagandu: Mezinárodní návštěvy a socialistický obraz Československa
Československo bylo v rámci východního bloku považováno za jednu z nejatraktivnějších destinací. V roce 1985 navštívilo Československo přes 8 milionů zahraničních turistů. Drtivou většinu tvořili hosté z NDR, Polska, Maďarska a SSSR. Pro srovnání: v témže roce Československo navštívilo pouze 350 000 turistů ze západních zemí.
Stát organizoval tzv. „přátelské“ turistické výměny, jejichž cílem bylo propagovat socialistický způsob života a demonstrovat úspěchy režimu. Turisté ze Západu byli přísně sledováni, ubytováváni v předem vybraných hotelech (např. hotel International v Praze) a často měli svého průvodce. Západní turisté byli vítaným zdrojem deviz – například v roce 1988 tvořily příjmy z nich zhruba 60 % všech příjmů z cestovního ruchu.
| Rok | Celkový počet zahraničních turistů | Turisté z východního bloku | Turisté ze západních zemí |
|---|---|---|---|
| 1970 | 5 200 000 | 4 800 000 | 400 000 |
| 1980 | 7 300 000 | 6 800 000 | 500 000 |
| 1985 | 8 000 000 | 7 650 000 | 350 000 |
| 1989 | 8 500 000 | 7 900 000 | 600 000 |
Jak je patrné, většina zahraničních turistů přicházela z východu. Západní návštěvníci byli sice menšinou, ale jejich příjmy byly pro stát klíčové.
Turistická infrastruktura: Výstavba, úpadek i specifika komunistického stylu
Komunistický režim investoval do výstavby hotelů, chat a rekreačních domů, ale infrastruktura byla často poddimenzovaná a kvalitou zaostávala za západními standardy. Mezi ikonické stavby patří hotel Thermal v Karlových Varech, Interhotel v Brně nebo již zmíněný hotel International v Praze.
Kromě hotelů vznikaly také autokempy, pionýrské tábory a podnikové chaty. V roce 1980 bylo v Československu evidováno přes 200 autokempů a více než 4 000 chatových osad. Pro představu: dnes je v České republice přes 1 000 kempů, ale většina z nich prošla zásadní modernizací.
Problémem byla kvalita služeb a nedostatek investic. Podle statistik Federálního statistického úřadu z roku 1987 bylo ubytovacích kapacit dostatek pouze pro 58 % domácích zájemců o rekreaci. Západní turisté si často stěžovali na úroveň hygieny, nízkou pestrost nabídky a špatnou jazykovou vybavenost personálu.
Domácí turistika a fenomén „dovolené doma“
Omezení mezinárodního cestování nahradila silná orientace na domácí turistiku. Československo se stalo „zemí dovolených doma“. Populárními destinacemi byly nejen horské oblasti a přehrady, ale i lázně, které byly dostupné širokým vrstvám obyvatelstva. Do lázní každý rok mířilo kolem 400 000 lidí, přičemž pobyt byl často hrazen zdravotní pojišťovnou nebo zaměstnavatelem.
Československé státní dráhy přepravily v roce 1988 více než 217 milionů cestujících, z toho značná část souvisela s rekreačními cestami. Rodiny vyrážely na chaty, chalupy nebo do koupališť – v roce 1989 bylo v zemi přes 350 000 evidovaných rekreačních objektů.
Typickým obrázkem letních prázdnin byl přeplněný vlak mířící na Sázavu, rodiny s taškami v kempu u Máchova jezera nebo pionýrský tábor v Beskydech. Cestování mělo silný sociální rozměr, ale bylo postaveno na masovosti, uniformitě a centralizovaném plánování.
Dědictví komunismu v českém turismu po roce 1989
Pád komunistického režimu v roce 1989 znamenal zásadní změny. Ze dne na den padla většina omezení, cestování do zahraničí se stalo normou – jen v roce 1990 vycestovalo do zahraničí přes 3 miliony Čechů, což byla více než desetinásobná hodnota oproti roku 1988.
V oblasti turismu začaly rychle růst soukromé služby, hotely procházely privatizací a modernizací. Přesto však dědictví komunistické éry zůstává v mnoha aspektech patrné: řada rekreačních zařízení byla přestavěna na penziony nebo zanikla, mnoho kempů a chat zůstalo ve stylu 70. a 80. let jako připomínka někdejší masové rekreace. Některé legendární objekty, například hotel Thermal nebo Interhotel, jsou dnes kulturními památkami.
Zajímavý je i vývoj počtu zahraničních turistů: zatímco v roce 1989 tvořili turisté ze západních zemí jen 7 % návštěvníků, v roce 2019 to bylo již 80 %. Česká republika se stala jednou z nejnavštěvovanějších zemí střední Evropy, s více než 22 miliony zahraničních návštěvníků ročně.
Závěr: Komunistické paradoxy a jejich otisk v současném cestování
Komunistická éra zásadně ovlivnila české cestování a turismus – ať už ve smyslu omezení, nebo vytvoření specifických forem rekreace. Státní kontrola pohybu, masová rekreace prostřednictvím ROH, budování infrastruktury i propagandistické využití turismu – to vše zanechalo v české společnosti hlubokou stopu. Dnes jsou mnohé z těchto fenoménů již minulostí, ale jejich ozvěny můžeme najít v architektuře, v nostalgických vzpomínkách na „rekreace s ROH“ nebo v kulturních stereotypech. Pochopení tohoto dědictví nám pomáhá lépe porozumět současnému cestovnímu ruchu a jeho výzvám.
