Natáčení

Natáčení videodokumentu s názvem Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů sice probíhalo z iniciativy „pouze“ středoškolského projektu Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci, ale na přípravě a samotném průběhu tvorby filmu to nebylo nijak znát. A to jsem se ze své pozice amatéra v oboru herectví podílel pouze na dotáčkách k již připravenému dokumentu.

Naše první scéna zabírala skandující dav procházející po ulici dlážděné kostkami. Mladí představitelé měli v rukou aktovky, státní vlajku, na hlavách klasické rádiovky a další dobové oblečení. Zaměřovali jsme se na detaily od záběrů obličejů, pádu na zem, míhajících se bot na kostkách. Když si člověk představoval jak to bude vypadat v závěrečném sestříhání, vybavil si tehdejší atmosféru, pocity lidí v té době, nejistotu, strach. O takové přiblížení nám přesně šlo. I pro nás to byla možnost, jak se hlouběji ponořit do tématu. Při natáčení lékařské prohlídky si zase herci na vlastní kůži vyzkoušeli stud a nepohodlí situace, které ale zažívali všichni emigranti. Jiné záběry ukazovaly na plánování přechodu hranic kdesi v lese. Představa toho „dobrodružství“, kdy člověk ve skrytu noci hledá cestu k lepším zítřkům, která by mohla zásadně změnit budoucí život, byla opravdu mrazivá. Nic z toho nelze popsat s přesností a veškeré momenty dávných osudů můžeme dnes již pouze přibližovat. 

Do samotného projektu jsem sice nebyl zainteresován, ale už pouhé natáčení mě ponořilo do celkového kontextu dobové situace, ale i současného výzkumného snažení. Stejný pohled na věc bylo možné v mnoha ohledech spatřit i u ostatních herců a komparzistů.

Petr Kučera, herec